Kdyby mi někdo pět let zpátky řekl, že nyní budu mít cukrářskou školu a vydávat veganskou kuchařku, vysmála bych se mu. Nikdy jsem totiž nejedla sladké, vlastně jsem ani nikdy nechtěla být cukrářkou. Odmalička jsem chtěla být podnikatelkou a vybudovat velkou firmu. Stejně jako moji rodiče. Skvělý plán, zvláště když jste introvert, co utíká před všemi stresovými situacemi. Po čase jsem tak pochopila, že mé ambice by mě mohly jednou zabít, a rozhodla se svou životní cestu změnit a začít se věnovat gastronomii, což byl odjakživa můj největší koníček. Původní plán vystudovat kuchařinu v Londýně byl na poslední chvíli změněn na pekařinu ve Francii. Z Francie jsem se po půl roce vrátila jako cukrářka. Následovalo otevření malé zakázkové cukrárny kousek od Prahy, která se ale již po několika měsících díky zájmu klientů změnila na cukrářskou školu. Jak jsem řekla – u mě je prostě lepší neplánovat.

 

„Až budu mít co říct.“ To byla moje obvyklá odpověď na otázku: „Kdy už konečně vydáš kuchařku?“ Cukrářských knih je dnes již mnoho a tvořit další jenom proto, abych měla tu svoji, mi přišlo zbytečné. Nebýt tak toho, že jsem se stala vegankou, žádná knížka by zcela určitě nevznikla.
 

Když jsem se rozhodla vyřadit ze svého jídelníčku všechny živočišné produkty, stála jsem před rozhodnutím, jak vést nadále svoji cukrářskou školu. Klasická cukrařina je přece jen založena na velkém množství másla, smetany a vajec. Navzdory varování mnohých jsem se rozhodla zariskovat, školu dočasně zavřela a vrhla se na několikaměsíční výzkum toho, jak dělat francouzskou cukrařinu čistě vegansky. Cíl byl jasný – vytvořit recepty, u kterých nikdo nepozná, že jsou čistě rostlinné. S přicházejícími úspěchy pak přišlo rozhodnutí sepsat vše do kuchařky a podělit se tím o svoji práci i se všemi ostatními, kteří se o cukrářské řemeslo zajímají. Protože tentokrát už mám co říct...